Můj čas ze včerejšího ½Maratonu: 1.31.35 😛 To je proti minulému roku zlepšení. A Romana Jákl Vítová se v předpovědi netrefila, takže i počasí bylo pěkné a tak mi nic nebránilo, abych si závod užil. A jak proběhnul můj závodní den? To se dozvíte v tomto a následujících dvou příspěvcích.
Celé dopoledne jsem měl na práci jenom pár věcí: kvalitně se najíst (k snídani müsli a cereálie s mlékem + džus, ke svačině gainer), hodně pít, přichystat si věci na závod a pak se dostat na start. Takže jsem měl spoustu volného času, ale žádnou chuť trávit ho jakoukoliv aktivitou. 🙂 Fyzické síly jsem si chtěl šetřit a v hlavě mi vířily myšlenky na nadcházející závod, tak by mi nešlo ani nad ničím přemýšlet. Z předstartovní „nudy“ mě vytrhl příjezd rodičů, kteří mi letos s bráchou dělali podpůrný tým. Domluvili jsme se na tom, kdy a kde je můžu čekat a kdy a kde můžou oni čekat mě. Potom jsem se obléknul na závod, vykonal už poněkolikáté za dopoledne potřebu a namazal si místa vystavená při závodě největšímu tření Niveou. Naši mě vyložili z auta na Palmovce a odjeli zaparkovat ke Florenci. Nechal jsem jim k ohlídání batoh s oblečením pro použití po závodě, pitím, mými doklady a foťákem. Sám jsem se vydal do metra, protože to byl nejrychlejší způsob, jak se na start dostat. Ještě že Praha byla plná plakátů, které dělali ½Maratonu reklamu, jinak bych se cítil jako exot. Na hrudi startovní číslo 660, na nohách tříčtvrteční elasťáky a boty New Balance, které jsem si letos speciálně kvůli závodu koupil (samozřejmě jsem je před závodem řádně zaběhnul, aby mě něčím nepřekvapily). A v ruce lahev s vodou, ze které jsem nervózně usrkával. Dojel jsem na Náměstí republiky a zbytek došel pěšky. U seřadiště v ulici 17. listopadu se mě začal zmocňovat ten příjemný pocit, na který jsem se už několik dní moc těšil. Ta spousta lidí, kteří mají jeden stejný cíl… Ještě jsem si vystál frontu na přenosný záchod a pak už jsem zamířil do seřadiště.
Pokračování v následujícím příspěvku.