Půlmaraton Praha 2008 (část 2 – závod)

Přesné poledne a tedy i čas startu se přiblížily a prezident Václav Klaus společně s Lukášem Bauerem odstartovali půlmaraton.


Po startuFavorité v předních řadách se rozbíhají, my vzadu tleskáme. Z amplionů zní Smetanova Vltava a dav začíná koridorem postupovat ke startovní bráně. Chůze se zrychluje, přechází v lehký klus a když oficiální časomíra ukazuje čas téměř tři minuty, probíhám startem. Bubeníci v první zatáčce jen umocňují můj euforický stav a ten pocit, když člověk běží na Mánesův most špalírem vlajkonošů se státními vlajkami zúčastněných zemí, se nedá popsat.

V zatáčce na Kosárkovo nábřeží mi ovšem trochu tuhne úsměv, když mi začíná docházet, že dav běží výrazně pomalejším tempem, než jaké by mi bylo příjemné. A tak nasazuji k předbíhání. Není to lehké a musím trochu kličkovat, ale jakmile se přede mnou objevuje mezera, mířím do ní. Četl jsem, že předbíhat a vyskakovat na obrubníky může běžce nečekaně vyčerpat. Ale co, běží se mi dobře. Na nábřeží Kapitána Jaroše dobíhám vodiče 1.50 a v předbíhání pokračuji. Z Holešovic přes Libeňský most zpět na pravý břeh Vltavy a prvních 5 km je za mnou.

A mám před sebou první občerstvovačku. Z možností voda, ionťák, teplý čaj volím vodu a snažím se pít za běhu. Je z toho jen pár loků vody a zbytek kelímku na obličeji, nohavicích a na zemi. Před zraky dohlížejících policistů odhazuji na zem odpadky (tedy kelímek). No fuj! 🙂 Odbočuji na Sokolovskou, všímám si cedule s číslicí 6, koukám na stopky a v hlavě mi po vynásobení vychází nečekaně krátkej čas v cíli. Ale moc se tím nezabývám (ó, jak krásně nezavazující je běžet bez naplánovaného času!), boj s protivětrem mi přináší první pocity únavy. Myslím na to, jaké to asi bude v centru. Bezvětří mezi domy a špalíry fanoušků? U hotelu Hilton stojí přístřešek a pod ním řežou hudebníci do bubnů a strun. Usmívám se na ně a vbíhám do tunelu. Nevím, zda to není jen pohledem na zaprášené zdi, ale cítím, jak se mi dýchá hůř, než na volném vzduchu. Z tunelu ven, krátká smyčka pod Štefánikovým mostem, devátý kilometr a Revoluční třídou přibíháme do centra Prahy. Cestu skutečně lemují fanoušci. Nějaký pán volá „Už budete v půlce!“ Chce se mi odvětit „Teprve?“, ale na srandu není vhodná chvíle. Kolem Obecního domu to mám jako bych běžel do práce, každý den tam chodím z metra. Ale místo na Příkopy odbočujeme pod Prašnou bránu. A za ní stojí, na levé straně celkem pěkné fanynky, mmm! „Ty vole, kdo to vymyslel, to tady máme čekat?“ Slyším když je míjím a dochází mi, že tyhle zrovna moc nefandí. Dámičky… Zatáčka doleva na Ovocný trh a mám v nohách 10 km.

V kapse lovím Carbonex a rozkousávám tabletu. No, není to moc příjemné, mít při běhu něco takového mezi zuby. Že by byl gel lepší? Na občerstvovačce v Rytířské beru vodu, půlku kelímku liju na zem a zbytkem zapíjím rozkousanou tabletu. U druhého stolku si beru ionťák a na chvíli zastavuji. Chci ho nalít do sebe, ne na sebe. Asi ze změny rytmu mě začíná píchat v pravém boku. Osvědčený trik, zatnout břišní svaly, nepomáhá a tak na Národní zastavuji a shýbám se k levé botě, na které si chci už pár minut utáhnout tkaničku. Podřep trvá jen vteřinku, ale když se narovnávám, břicho je OK. Super! Běžím dál Národní třídou a blíží se místo, kde mají stát Luboš se Soňou. Obíhám roh Národního divadla a už je vidím. Zubím se do objektivu, mávám a na Lubošův pokřik „Voreeel!“ odpovídám stejně. No uznejte, vypadám na těchto fotkách, jako po uběhnutí 11 km? 🙂

Mezi 11 a 12 km (1) Mezi 11 a 12 km (2) Mezi 11 a 12 km (3)

A teď mě čeká cesta po nábřeží a smyčka pod Nuselským mostem. Docela nudná část trati, až na kapely hrající podél trati (tleskám zpěvačce a ona na mě mává) a na řadu dělníků v montérkách, kteří mi na pozdrav „Čáááu!“ odpovídají „Servus“. A máme tady metu 15 km. Pohled na stopky, ale jsem línej něco počítat. Vodiče 1.50 mám někde za sebou a ty 1.40 jsem ještě nedoběhnul. Takže to bude něco pod 1.45, což se mi zdá vážně pěkný!

Někde tady musí být poslední občerstvovačka. V ruce třímám sáček s druhou tabletou Carbonexu, ale občerstvení pořád nikde. Dočkávám se občerstvení až na Palackého náměstí, dávám zas tabletu, vodu a pak ionťák a běžím na most přes Vltavu. Tam na mě mávají Soňa s Lubošem, na Lubošovo volání „Voreeel!“ tentokrát jen mávám rukou. 5 km navíc dělá své 🙂 Odbočuji vlevo ulicí Svornosti a těším se, že to je poslední smyčka a pak už poběžím jen zpět k cíli. Pole běžců už vypadá úplně jinak. Občas někoho předběhnu, občas někdo mě, ale už to není žádná tlačenice. Pod železničním mostem děkuju třem klukům za podporu, jeden z nich běží se mnou a tleská. Je to příjemný. A najednou 200 metrů před sebou vidím otočku a balónky vodičů 1.40. Na otočce taky obracím a už běžím na sever, k cíli. Zbývají tři kilometry. A jestli jsem kousek za vodiči 1.40 a startoval jsem až nějakou tu minutu po nich, běžím na čas pod 1.40, což mě trochu nažhavilo. Že bych zatlačil na pilu? Zkouším zrychlovat, ale mám pocit, že balónky 1.40 se nechtějí přiblížit. Navíc mě podruhé za závod píchá v boku. Takže radši zase trochu zvolním. Co bych dal za ještě jednu občerstvovačku, trochu vody! Na mostě Legií už trochu bojuju se svou vůlí, přestávám vnímat okolí. Předbíhá mě vysoká postava a já si říkám, že se toho člověka musím držet až do cíle. Zatínám zuby a už koukám jen na nohy svého „vodiče“ a silnici. Rovinka před cílem je tak dlouhá! Ale už míjím Karlův most a za chvíli se mi před očima zjevuje cíl. Boj z posledních sil, modrý koberec, poslední vypětí k ještě vyššímu tempu a jsem tam! V cíli!

V cíliPotácím se prostorem za cílovou bránou, dostávám celofánovou termodeku, vidím skupinku lidí kolem vodiče 1.40, ale netuším, jaký kus přede mnou doběhla. Ve špalíru lidí za zábradlím vidím Soňu a Luboše, jdu k nim a naznačuju gestem, že chci pít. Nemám ani sílu říct Lubošovi, že pití má v batohu na zádech 🙂 Stahuju obličej do úsměvu pro fotoaparát. Je to vyčerpaná grimasa, ale na fotce ze mě vyzařuje upřímné štěstí. „Ty jsi blázen!“ Říká Soňa a ukazuje na časomíru za mnou. Nemám chuť se otáčet, sedám na zem a uvědomuju si, že jsem nezastavil stopky. Ukazují teď 1.36.50.

Podle výsledků jsem do cíle půlmaratonu doběhnul v čase 1.38.49, což je čistý oficiální čas 1.35.53.

Související: Zítra běžím Půlmaraton, Půlmaraton Praha 2008 (část 1 – před závodem), Půlmaraton Praha 2008 (část 3 – trocha statistiky)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *