Jelikož jsem včera překonal všechny svoje představy o cílovém čase, tak se musím hned na začátku pochlubit, že jsem těch 21,097 km uběhnul za 1.35.52. Sám sebe jsem tím moc příjemně překvapil. A jaké to bylo? Chci toho napsat hodně, takže postupně a na pokračování…
Běžel jsem takový závod poprvé a tak jsem dal v posledním týdnu před během na rady zkušených (četl jsem především články Miloše Škorpila na běhej.com). To znamená, že jsem se snažil dobře vyspat, dodržovat pitný režim, dobře jíst (zásobit své tělo cukry a minerály) a už jsem nezatěžoval své tělo žádným vyčerpávajícím tréninkem. Taky jsem si koupil tablety Carbonex od Nutrendu, které jsem si zvolil jako nejlepší zdroj energie během závodu.
Ráno v sobotu 29. 3. jsem se pořádně nasnídal, během dopoledne jsem si namíchal gainer a snažil jsem se dostatečně zavodnit (což mělo mimochodem za následek, že cestou na start jsem musel na Staroměstském náměstí využít služeb veřejného WC 🙂 ). Svítilo sluníčko, počasí bylo krásné, až na vítr. V 11.30 jsem měl u Čechova mostu sraz s Lubošem a Soňou, kteří se na mě přišli podívat a dělali mi podporu. Patří jim dík, Soně speciálně za focení a Lubošovi za nošení mého batohu. Svléknul jsem se do závodního, připevnil jsem si na hruď svoje startovní číslo 3359, domluvili jsme se, kde můžu u trati čekat fandění a pak jsem se ponořil do davu lidí, který zaplňoval technické zázemí závodu. Byl jsem trochu překvapen z lídí oděných do žlutých pytlů, než mi došlo, že to je způsob, jak neprochladnout. Vystál jsem ještě frontu na mobilní toaletu, abych předešel nutnosti stavět na trati a přesunul jsem se na seřadiště.
Na seřadišti bylo už značně plno. Podle čísel po stranách trati jsem zjistil, že bych měl stát dost vzadu, ještě za vodiči na čas 2 hodiny. To se mi nelíbilo, chtěl jsem běžet s vodičem na čas 1.50 s tím, že cestou uvidím, zda mám na víc a nebo ne. Takže jsem se rozcvičil a protáhnul jsem se davem trochu víc dopředu. Až po závodě mi došlo, že startovní čísla se nejspíš přidělují podle toho, co kdo vyplní v registraci do kolonky pro osobní rekord. A tu jsem já nechal prázdnou. 🙂
Obklopen davem jsem si užíval předstartovní atmosféru. Skoro 6000 lidí čekajících na okamžik, až vyběhnou do ulic Prahy…
Pokračování: Půlmaraton Praha 2008 (část 2 – závod), Půlmaraton Praha 2008 (část 3 – trocha statistiky)
O tom, co jsem si od ½Maratonu sliboval, si můžete přečíst v příspěvku Zítra běžím Půlmaraton, který jsem psal den před závodem.